30 června 2007

This is the end, my only friend. The end.


Za nějaký 4 hodiny opustím finskou pevninu a můj erasmácký pobyt v Turku definitivně skončí. Stejně tak i moje přispívání do tohoto blogu... Nebudu popisovat, jaký erasmus byl ani jaký to je, po půl roce odjíždět. Kdo nezná, nepochopí... Ale chci se Vám všem předem doma omluvit, že asi nebudu tak nadšená, jak bych asi z návratu za Váma bejt měla. No, a na závěr pro změnu pár fotek...

Předtím...



... a potom



Whatever.

27 června 2007

Fotoseriál: erasmus se chýlí ke konci

Z čehož plyne, že tempo událostí graduje a tudíž nějak nebyl čas aktualizovat blog. Ale aspoň trochu se tenhle rest pokusím napravit, dokud jsem ještě tady… Takže, co se dělo od konce května? Poslední společné akce v jakž takž erasmáckým složení… A když všichni odjeli, cestování po Finsku, ze kterého se nakonec vyklubal výlet do Savonlinny… Dlouho plánovaná cesta do Pobaltí: návštěva Tallinnu, Vilniusu, Kaunasu a Rigy, ale hlavně taky Iny a Gytise… No, a hned po návratu příjezd Petry a oslava svatojánské noci po finském způsobu – na chatě blízko moře. A teď už je to všechno pryč a mně nezbývá, než odjet „domů“… :-(











24 května 2007

Vzácná návštěva a Stockholm Revisited

… aneb však já bych se rozepsala, kdyby to šlo.


Jenže program je pořád nějak plnej. Minulý týden se sem až z dalekých Čech přijely podívat Terezka s Hančou, dneska ráno jsme se vrátili z výletu do Stockholmu a mezitím jsme třeba zkoušeli zahnat absintem smutek z odjezdů. Ještěže aspoň do školy mi chybí už jen jedna esej.

Ani mi nepřišlo zvláštní, že jsem obě holky neviděla víc než 4 měsíce. Rychle se zapojily do erasmáckýho koloběhu a já se zas naopak opět podívala po Turku očima turisty. V programu nesměl chybět ostrov Ruissalo, Naantali, sauna s koupáním v moři (ač to pro holky znělo zpočátku docela hrozivě, přinejmenším Terezku nakonec finský saunování uchvátilo) nebo prohlídka Turku, tj. především katedrály a hradu. I to počasí až na první den vyšlo – což se hodilo zvlášť proto, že jsme skoro pořád jezdily na kole.


Hned v pondělí ráno nás pak čekala plavba do Stocku – tentokrát denní, jelikož na večer už nebyly levný lístky. Ale nakonec i těch 10 hodin na lodi vydalo za hodně hodně pěknej výlet. A zpátky už jsme se plavili v noci, takže jsme se opět mohli vyspat na těch nejpohodlnějších postelích na světě – v čistě bílých měkkých peřinkách vás do spánku jemně pohupuje moře a do ouška tiše vrčí lodní motory, no jéje…


A samozřejmě nesmí chybět pár fotek ze Stockholmu. Na první je Gytis, jeho litevská a hrozně milá kamarádka žijící ve Stockholmu a Gamla Stan – prostě ideální kombinace. Na další pak část jedné z památek UNESCO – Čínského pavilónu v parku v Drottingholmu, letním sídle švédské královské rodiny, a hlavně kaštany v plném květu. Určitě se vyplatilo s druhou návštěvou Stocku počkat a užít si tu krásu rozkvetlý zeleně, která městu dodala ještě větší kouzlo. No a nakonec foto z cesty zpátky, kde si vychutnáváme západ slunce nad mořem a opatrujeme unavenou Lenku.


Tak to by byly nejaktuálnější novinky a na další si budete muset zase asi nějakou chvíli počkat. Podle současných plánů na červen by jich mělo bejt spousta… Tak mezitím můžete vesele komentovat :-)

10 května 2007

Dublin – The Best of Finland

Mohla bych tu pět sáhodlouhý chvalozpěvy na Irsko, ale stejně bych nikdy nevystihla, jak krásně tam bylo. Tak to shrnu stručně: výlet překonal i ty naše nejskrytější představy – jedinečný počasí, příroda, památky, pohostinnost i pivo, prostě nádhera. A vůbec, nejvýstižnější je asi fakt, že tam dokonce měli ZÁZVOROVÝ SUŠENKY!


















30 dubna 2007

Whatever… Forever!

Tak dneska ale fakt krátce, jelikož za necelých 5 hodin vyjíždíme do Dublinu a ještě nemám ani sbaleno.


Zdá se, že erasmáckej život nabral na plný obrátky a čas letí ještě rychlejc než kdykoliv předtím. Nejen proto, že končí škola a probíhá něco jako zkouškový, jaro je v plným proudu, takže všichni mají spoustu energie a elánu, ale hlavně proto, že se čím dál tím víc lidí loučí a – nadobro – odjíždí…



Mně odjela Gaëlle a už i Magali!!! :’-( Jestli je na erasmu něco negativního, tak je to právě ten šedivej mrak konce a loučení. Nemluvě o těch lidech, který už asi nikdy neuvidím, stejně není fér, když několik měsíců bydlíte se dvěma super holkama, zažijete spolu spoustu věcí a ony najednou zmizí a zůstane jen prázdnej byt. A i když si naslibujem hory doly návštěv, stejně už to nikdy nebude jako to spolubydlení. A co teprve pro ně – vybudovat si od základů novej život, na novým místě a s novýma lidma, pak jako když luskne prsty a všechno je pryč.



Ale zas krásný na tom je, jak jsou ty poslední dny intenzivní – když jsme chodili v 5 ráno po večírku na rozloučenou spát a v 9 zas přišli kamarádi na snídani, jenom abysme mohli bejt všichni až do poslední chvíle spolu…


A jelikož tu za všechny ty měsíce nemám moc fotek lidí, tak to dneska vezmu pořádně i s popiskama. Zleva: Mustafa, já, Ina, Magali, Hector a Gaëlle, za foťákem Christophe, na sobotním pikniku na Ruissalu (ostrov kousek od Turku). A teď už radši honem rychle skončím, jinak ráno nevstanu (jestli vůbec půjdu spát…).

13 dubna 2007

Mezinárodní kuchyně

Dnes pro změnu výprava za kulinářskými krásami cizích zemí

Dost bylo zápisků z cest, i když bych mohla přidat jeden z Petrohradu. Ale na ten je asi třeba počkat, než se mi všechny podivné zážitky a prožitky z Ruska uleží v hlavě a budu schopná je sesumírovat do aspoň trochu čitelný podoby. Takže protentokrát jsem vybrala několik fotek z různých večeří a cuisine/kitchen party. Teda to se tak úplně netýká té první fotky, kterou jsem ale nemohla vynechat – z exkurze do čokoládovny Fazer. Nakonec se z ochutnávek nevyklubala taková rajská hostina, jak jsme čekali. Oblíkli nás do návleků a koupacích čepic, sebrali nám foťáky a flašky s pitím a zavřeli nás do místnosti se stojanem plným různorodých bonbónů. „Tady ochutnejte kolik chcete, ale nic neberte ven, dostanete dárkovej balíček.“ Ani já nedokážu sníst moc čokolády najednou… :-(

Druhej obrázek bohužel nemá s čokoládou nic společnýho. Jedná se o tradiční finskej velikonoční pokrm mämmi, vyráběnej prý ze sladu a podávanej se spoustou cukru a smetany. Gaëlle chutnal, mě jen první lžička. Podivná tmavě hnědá hmota je natolik hutná, že jsem měla problémy do sebe tu druhou dostat (a to nemluvím o předcházejících dvou hlavních chodech a následujících 5 druzích dezertů). Názory samotných Finů na mämmi se rozcházejí – náš hostitel ho prý pro jistotu nikdy neochutnal.


Jedním z typických ruských jídel jsou pelmeně. Vypadají jako východní variace na tortellini a podávají se s koprem a zalité smetanou. Tyhlety jsem si dala v restauraci a chutnaly výborně, uvidíme, jak to dopadne s těma mraženýma, který jsem přivezla za poslední ruble.


Postupně se dostáváme zpátky do Evropy, tentokráte do Litvy. Na obrázku vidíte přípravu cepelínů, knedlíků plněných mletým masem, který nemají moc daleko k našim chlupatým knedlíkům. Vůbec litevská kuchyně není zas tak odlišná od naší – při jiný příležitosti jsme ochutnali jedno z jejich nejobvyklejších jídel, bramborový placky, ze kterých se vyklubaly trochu nedomyšlený bramboráky (možná to bylo kuchařem, ale bez česneku a majoránky to prostě nemůže bejt ono…).

No, a jelikož jsem docela obklopená Francouzama, to by v tom byl čert, aby se mi nenaskytla možnost ochutnat několik pořádně plesnivých sýrů. Ve Finsku je neseženete (leda za nekřesťanský peníze), takže všichni moji Francouzi permanentně teskní po národním pokladu a veškeré návštěvy z domova náležitě vítají. A samozřejmě zcela právem. Pro mě byl nejlepší ten z kravského mléka… S trochou chleba a sklenkou vína… Ňam, doma by mě nepoznali.

A nakonec zpátky domů – můj neblahý pokus o české buchty. Těsto mi pořádně nevykynulo a málem jsem je připálila… Prý chutnaly, ale rozhodně jsem jim dobrou reklamu neudělala. No, příště se to pokusím napravit :-) Ještě jsem se chtěla pochlubit obrázkem z oběda, který se podával na trajektu – ohromný bufet plný rozmanitých pochutin včetně kaviáru, který jsem poprvé v životě snobsky ochutnala. Ale ještě se ke mně nedostaly fotky, tak třeba někdy příště. A na úplný závěr musím dodat: díky bohu, že už mám kolo a můžu některý kalorie vypotit. Jinak byste mě nepoznali a vrátila bych se jako Bibendum (neboli panák Michelin). :-)