Po dlouhé době se opět hlásím ze zimního Finska

Ani nevím, jak se to seběhlo, že jsem nic nenapsala víc než dva týdny… Čas tu běží až děsivě rychle, vůbec nechci myslet na to, že už tu budu třetí měsíc, takže skoro v půlce! Na druhou stranu už na konci druhýho měsíce nepřichází takový množství úplně nových zážitků a jednotlivý dny se začínají zacyklovat, takže je můžu hezky zhruba shrnout pár fotkama. Mimoto ve škole končí první fáze semestru a už mám za sebou dva úspěšně uzavřený kurzy :-)

Opuštěný Moominworld – na ostrůvku, kam jsme po moři došli během odpoledního výletu do Naantali, lázeňského městečka, vzdáleného několik kilometrů od Turku. Moominworld je něco jako Disneyland pofinsku. Atrakce, za kterou se v létě platí vstup kolem 10 EUR… Naštěstí je přes zimu zavřený (ale přístupný) a Moomini kdesi schovaní. Takže jsme využili šance a prozkoumali jsme poloprázdný areál zadarmo. Kdybyste si náhodou nebyli jistí – Moomini jsou podivné pohádkové kreatury stvořené Finkou Tove Janssonovou, na které jsou tudíž hrdí všichni Finové.

Jedna z nejzajímavějších typicky finských činností – saunování spojené s koupáním v ledovém moři. Nejlíp se člověk cítí krátce po vylezení z vody, když si tělo rozmyslí, že je mu vlastně teplo, a tak může v mrazivým odpoledni postávat v plavkách na mořském břehu a obdivovat okolní ostrovy. Nebo se válet ve sněhu, padat na ledu… Ani samotný „plavání“ v moři není vůbec špatný – víc než studená voda spíš vadí pocit, že se v ní nemůžete moc hýbat. No a pak se vrátíte zpátky do sauny, kde trénovaní Finové pořád přilejvaj vodu na kameny, krásně se vám zamotá hlavička a začnete se vznášet… :-)

A pro tentokrát poslední fotka - z jednoho z mnoha karnevalů. Překvapilo mě, jak nápaditý kostýmy se některým lidem podařilo vyrobit. Jen na týhle jedný fotce se sešla Pipi Dlouhá Punčocha a Beruška s Námořníkem v bouři a Mrtvou nevěstou. Ovšem po třetím karnevalu v téměř jednom týdnu už byli všichni otrávení s vymejšlením nových a nových masek, takže další se asi hned tak konat nebude. Namísto karnevalů a večírků bych ale stejně radši jaro – abysme konečně mohli vyrazit někam dál než za hranice Turku... Abysme mohli zůstat venku víc jak hodinu a nezmrznout.

Moře, kachny, blikátka a pohádkový hrad

Dochází mi čas a inspirace na nějaké tématické fotostory, takže dneska přikládám výběr z fotek, který jsem za ten (už!) měsíc pořídila na různých procházkách po Turku.

Ta první je, myslím, hned z druhého dne ve Finsku. Fotila jsem náměstí, neboli Kauppatori (tržiště), ale zajímavější jsou asi ty blikátka, co svítěj té paní uprostřed z tašky. Finové jsou totiž na zimu a tmu připravený po všech stránkách. Choděj tu ověšený malýma reflektorama různých tvarů, aby je všechna auta a kola včas viděla.

Další fotka je z přívozu, který na řece funguje, i když je jinak celá pokrytá ledem. Pro místní opeřence se tak vysekaná cesta stává jediným přístupem k vodě. Z pohybujícího se přívozu mají hroznou zábavu a evidentně soutěží, kdo se nechá dřív přejet.

Tak z hradu tady toho sice moc vidět není, ale aspoň se můžete podívat, jak vypadá zima – co vím, tak po všech těch kalamitách máte všude zase skoro jaro:-) Jinak celkově mají ve Finsku asi tak 7 hradů, z čehož tři jsou zříceniny a další ve Vipuri (Vyborgu) už dneska patří Rusku.

A nakonec dokumentace naší druhé a úspěšné výpravy k moři. Ukázalo se, že to k němu máme jen asi 20 minut z domu. I když opět – moc jako moře nevypadá. Romantický výhled do dáli, kde se na horizontu hladina spojuje s oblohou, tu asi nenajdete, ale zase se dá, když pořádně namrzne, chodit pěšky z jednoho ostrova na druhej. :-)

Pár lidí a oken

Minule jsem se nějak rozepsala, tak dneska jen stručně.

Zatím jsem tu ještě skoro nepsala o lidech, tak to zkouším aspoň trochu napravit. Na první fotce máte Magali, Lenku, spoluerasmačku z FHS a z Prahy, a mě, abyste třeba náhodou za ten půlrok nezapomněli, jak vypadám. Mimochodem, tak nám přece jen dorazila třetí spolubydlící – Gaelle, pro změnu Francouzka.

A tohle je naše kolej focená z erasmácké strany. A abych to vzala popořadě… :-) Šestý patro zleva pokoje Čecha Lukáše, Turka Mustafy a Američana Jonathana, ve druhým patře bydlí Angličanky Jenny a Fiona a ještě jedna, jejíž jméno si nepamatuju (viděla jsem je jen jednou a mluvily strašně rychle), a přízemí je naše: Magali, Gaelle a já. Pak tu bydlí ještě jeden pár z Polska (ale ne na naší straně) a zbytek jsou – aspoň co vím – Finové.

P. S.: Mezitím, co jsem tenhle příspěvek napsala a než se mi ho povedlo dát na net, jsem zjistila, že se v 6. patře nachází další pokoj erasmaček. Ale z nich znám jen jednu slečnu a vlastně ani nevím, jak se jmenuje a odkud je.