Helsinky, a jak to bylo dál

Zas jsem se nějakou dobu neozvala, ale dneska vám to vynahradím aspoň délkou článku :-)

Tak si můžu ze seznamu „Co jako erasmák ve Finsku prostě musíte navštívit“ odškrtnout další položku. Do Helsinek jsme vyrazily s Lenkou na víkend – plánovaly jsme cestu stopem a nocleh u člena Hospitality Clubu (docela užitečná organizace). A jaký jsou první zkušenosti se stopem ve Finsku? Poměrně příjemný, stopovalo se dobře, ale jako vážnej problém se ukázala zima. Přece jen asi budeme muset ještě chvíli počkat.

Jinak Helsinky jako město mě nijak moc nenadchly (i když hlavní vinu na tom asi nese počasí – v pátek a v sobotu pršelo/foukalo/snad i sněžilo a bylo zataženo a mlhavo). Připadaly mi jako cosi mezi Libercem a Prahou přetvořený po finským způsobu. Dobře, mají katedrálu. Je velká. Je hezká. Je bílá. Na náměstí se tyčí celkem monumentálně. Vede k ní spousta schodů. Ale na hlavní město je to všechno pořád nějak málo.
Naštěstí jsme v neděli vyrazili spolu s dalším členem HC na blízký ostrov Suomenlinna, kde stojí zbytky původních Helsinek a opevnění města. Ale především nám konečně vysvitlo sluníčko a zase se ukázalo jaro. Tak jsme se mohli brodit tajícím sněhem a zablácenou trávou až na pobřeží, kde se nám konečně otevřel výhled na širé moře. A skalnaté pobřeží stálo za to – připomínalo velrybu z Auschmittie. Čímž si u mě Helsinky napravily reputaci a názorně se ukázalo, že Finsko je opravdu především o přírodě.

A když už jsem u těch zvířátek, tady posílám helsinský pozdrav Martince i všem současným krotitelům divoký modřanský zvěře. Ještě bych měla dodat, že i když mě Helsinky zrovna neuchvátily, rozhodně jsem na ně nezanevřela. Příští pátek se chystáme zas. Tentokrát se studentskou unií, která organizuje výlet pro erasmáky. Hlavním lákadlem je exkurze do čokoládovny Fazer (v ČR prodávaj například Geishu), kde prý budeme mít možnost sníst tolik čokolády, kolik zvládnem!

No a co se dělo dál? Přišlo jaro v plný síle a zase rychle odešlo. A když už sníh nechce zmizet sám, rozhodli jsme se mu pomoct. Nakonec se náš zásah ukázal jako účinnej, protože počasí se zase zlepšuje. A já opět začínám shánět kolo. Jestli neuspěju u Němců odjíždějících domů na jarní semestr, snad něco seženu za týden u policajtů, kde prý budou dražit starší exempláře, vyřazený ze služby (pořád mám na mysli kola).

Tak to by bylo asi pro dnešek všechno, příště se můžete těšit na (snad) zajímavější reportáž ze Stockholmu. A když se doopravdy budete těšit, tak ji třeba i napíšu. ;-) A ještě na závěr: bazalka pořád žije a dokonce se má k světu!