Stockholm !!!

Ve Stockholmu bylo krásně! Všichni nám říkali, že je to fakt pěkný město, ale skutečnost překonala všechna naše očekávání.

Vydali jsme se na cestu ve čtvrtek večer (páteční finština měla holt zase smůlu), na trajektu jménem Isabella. Nakonec jsme nepořídili cestu tak levně, jak jsem doufala, ale 12 EUR za oba lístky je na finsko-švédský poměry pořád docela málo. Konečně jsem si vyzkoušela, jak to na podobným trajektu funguje – je to ohromnej, devítipatrovej kolos s kapacitou asi 2400 pasažérů + nepočítaně aut, v kajutách má neskutečně pohodlný postele, na chodbách obchody za tax-free ceny, hrací automaty (který stejně jako v celým Finsku najdete na každým rohu). Cesta trvá asi 10 hodin (prý by mohla být rychlejší, ale co by si lidi počali, kdyby je loď vysadila ve 4 ráno) a o věkový limity se nikdo nestará. Dlouhá plavba a hlavně tax-free ceny jsou totiž silným lákadlem pro finskej alkoholismus, takže spousta Finů vyráží o víkendech na tzv. cruise-party aneb 24hodinový pitky. Proto lodní společnosti zavedly věkovej limit až 23 let, ale pokud vypadáte víc jak na 17, nikdo vás nekontroluje.

V pátek ráno jsme se vylodili ve Stockholmu a pustili se do třídenního sight-seeing maratonu. I když bylo první dva dny hnusně (zatímco v Turku prý bylo krásně:-(), město stálo za to. Ne nadarmo se nazývá Benátky severu – rozkládá se na 14 ostrovech, takže jste neustále ze všech stran obklopeni mořem. S Helsinkama se vůbec nedá srovnávat, už jen proto, že v nich těžko narazíte na budovu starší 150 let. Srdce Stockholmu, Gamla Stan, je nejstarší částí plnou úzkých uliček a barevně malovaných měšťanských domů, docela podobnou nejhezčím zákoutím staroměstské Prahy. Na okolních ostrovech se pak rozkládají monumentální paláce, novorenesanční a klasicistní muzea, divadla, hotely, úřady atd. Ještě krásnější musí být Stockholm v létě, kdy se ulice zazelenaj a rozkvetou všechny parky.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat muzea a další památky. Pokud se někdy do Stockholmu vypravíte, doporučuju především Vasa museum (postavený okolo vraku lodi ze 17. století, kterou ve 20. století vylovili a kompletně opravili), Skansen (za hezkýho počasí výlet na celej den – spousta typických švédských chaloupek, v létě otevřených a obklopených ukázkama tradičního venkovskýho života, a severská ZOO – konečně jsem viděla živý soby, losy, medvědy, vlky, rosomáky, vydry, rysy, tuleně a já nevím co ještě), National Museum of Fine Arts (na rozdíl od finský výtvarný historie nevypadají švédský malby jako ilustrace knížek z reálnýho socialismu a hlavně místní muzea spravujou rozsáhlý sbírky umění, například toho, co před pár set lety Švédové odvezli z pozůstalosti Rudolfa II.) a samozřejmě královskej palác. Ještě jsme byli v Nobelově muzeu, ale to možná bylo lepší vynechat – kromě návodu, jak vyhrát Nobelovku, nám toho moc neřekli.

Jediný zádrhele byly s hostelama – rezervovali jsme je na poslední chvíli, takže skoro všechno bylo plný a zbytek byl drahej a daleko od centra. Ale nakonec jsme se rychle naučili, jak cestovat MHD zadarmo a aspoň jsme měli příležitost objevovat krásy stockholmskýho metra – ty nejznámější stanice jsou různě vymalovaný a vyzdobený.

V neděli navečer jsme se vydali zpátky k trajektu a v pondělí ráno štastně dorazili domů do Turku. Ve zdraví jsme přežili i trojí posouvání času a už se pomalu začínáme těšit do Petrohradu... No, a na konec zas posílám jeden obrázek do dalekých španělských krajin :-)

Helsinky, a jak to bylo dál

Zas jsem se nějakou dobu neozvala, ale dneska vám to vynahradím aspoň délkou článku :-)

Tak si můžu ze seznamu „Co jako erasmák ve Finsku prostě musíte navštívit“ odškrtnout další položku. Do Helsinek jsme vyrazily s Lenkou na víkend – plánovaly jsme cestu stopem a nocleh u člena Hospitality Clubu (docela užitečná organizace). A jaký jsou první zkušenosti se stopem ve Finsku? Poměrně příjemný, stopovalo se dobře, ale jako vážnej problém se ukázala zima. Přece jen asi budeme muset ještě chvíli počkat.

Jinak Helsinky jako město mě nijak moc nenadchly (i když hlavní vinu na tom asi nese počasí – v pátek a v sobotu pršelo/foukalo/snad i sněžilo a bylo zataženo a mlhavo). Připadaly mi jako cosi mezi Libercem a Prahou přetvořený po finským způsobu. Dobře, mají katedrálu. Je velká. Je hezká. Je bílá. Na náměstí se tyčí celkem monumentálně. Vede k ní spousta schodů. Ale na hlavní město je to všechno pořád nějak málo.
Naštěstí jsme v neděli vyrazili spolu s dalším členem HC na blízký ostrov Suomenlinna, kde stojí zbytky původních Helsinek a opevnění města. Ale především nám konečně vysvitlo sluníčko a zase se ukázalo jaro. Tak jsme se mohli brodit tajícím sněhem a zablácenou trávou až na pobřeží, kde se nám konečně otevřel výhled na širé moře. A skalnaté pobřeží stálo za to – připomínalo velrybu z Auschmittie. Čímž si u mě Helsinky napravily reputaci a názorně se ukázalo, že Finsko je opravdu především o přírodě.

A když už jsem u těch zvířátek, tady posílám helsinský pozdrav Martince i všem současným krotitelům divoký modřanský zvěře. Ještě bych měla dodat, že i když mě Helsinky zrovna neuchvátily, rozhodně jsem na ně nezanevřela. Příští pátek se chystáme zas. Tentokrát se studentskou unií, která organizuje výlet pro erasmáky. Hlavním lákadlem je exkurze do čokoládovny Fazer (v ČR prodávaj například Geishu), kde prý budeme mít možnost sníst tolik čokolády, kolik zvládnem!

No a co se dělo dál? Přišlo jaro v plný síle a zase rychle odešlo. A když už sníh nechce zmizet sám, rozhodli jsme se mu pomoct. Nakonec se náš zásah ukázal jako účinnej, protože počasí se zase zlepšuje. A já opět začínám shánět kolo. Jestli neuspěju u Němců odjíždějících domů na jarní semestr, snad něco seženu za týden u policajtů, kde prý budou dražit starší exempláře, vyřazený ze služby (pořád mám na mysli kola).

Tak to by bylo asi pro dnešek všechno, příště se můžete těšit na (snad) zajímavější reportáž ze Stockholmu. A když se doopravdy budete těšit, tak ji třeba i napíšu. ;-) A ještě na závěr: bazalka pořád žije a dokonce se má k světu!

Jaro je tu!

Aspoň doufám, že už se ty dvacítkový mrazy nevrátěj. I když to občas byla celkem legrace...

Včera jsme byli na výletě v Raumě, což je sice moc pěkný město s malebným přístavem a historickým centrem plným dřevěných baráčků, který je dokonce na seznamu památek UNESCO…, ale ten jarní vzduch byl na něm stejně nejhezčí. Když jsme ráno odjížděli z Turku, bylo zataženo a poprchávalo, ale o 90 km dál už svítilo a hřálo sluníčko a nepřestalo celej den. Když jsem zavřela oči, s troškou fantazie jsem si připadala jako v Salobreni…

Jak už jsem psala minule – s přicházejícím se jarem se hned líp cestuje a taky už máme na čase, abysme vůbec stihli navštívit všechno, co máme v plánu. Takže Rauma bylo jen takový zahřívací kolo. Příští tejden chystáme Helsinky, pak Stockholm, Petrohrad, pobaltský kolečko po Estonsku, Litvě, Lotyšsku, chtělo by to i něco z Finska – Laponsko a oblast jezer, a celkem vážně uvažujeme o Dublinu – jedna cesta od 700 Kč i s poplatkama, no neberte to? :-)

P. S. pro Modřáky: Co takhle zabudovat do bytu saunu? Dokonce mě napadlo ideální umístění – místo toho našeho virtuálního balkónu. Dokonce by ani nemusela bejt závěsná, jelikož sousedi by tu traverzu v obýváku asi přece jen neocenili…