Finsko 2007

This is the end, my only friend. The end.

2007-06-30T15:53:00.000+02:00

Za nějaký 4 hodiny opustím finskou pevninu a můj erasmácký pobyt v Turku definitivně skončí. Stejně tak i moje přispívání do tohoto blogu... Nebudu popisovat, jaký erasmus byl ani jaký to je, po půl roce odjíždět. Kdo nezná, nepochopí... Ale chci se Vám všem předem doma omluvit, že asi nebudu tak nadšená, jak bych asi z návratu za Váma bejt měla. No, a na závěr pro změnu pár fotek...

Předtím...

... a potom

Whatever.

Fotoseriál: erasmus se chýlí ke konci

2007-06-27T15:14:00.000+02:00

Z čehož plyne, že tempo událostí graduje a tudíž nějak nebyl čas aktualizovat blog. Ale aspoň trochu se tenhle rest pokusím napravit, dokud jsem ještě tady… Takže, co se dělo od konce května? Poslední společné akce v jakž takž erasmáckým složení… A když všichni odjeli, cestování po Finsku, ze kterého se nakonec vyklubal výlet do Savonlinny… Dlouho plánovaná cesta do Pobaltí: návštěva Tallinnu, Vilniusu, Kaunasu a Rigy, ale hlavně taky Iny a Gytise… No, a hned po návratu příjezd Petry a oslava svatojánské noci po finském způsobu – na chatě blízko moře. A teď už je to všechno pryč a mně nezbývá, než odjet „domů“… :-(

Vzácná návštěva a Stockholm Revisited

2007-05-24T12:31:00.001+02:00

… aneb však já bych se rozepsala, kdyby to šlo.

Jenže program je pořád nějak plnej. Minulý týden se sem až z dalekých Čech přijely podívat Terezka s Hančou, dneska ráno jsme se vrátili z výletu do Stockholmu a mezitím jsme třeba zkoušeli zahnat absintem smutek z odjezdů. Ještěže aspoň do školy mi chybí už jen jedna esej.

Ani mi nepřišlo zvláštní, že jsem obě holky neviděla víc než 4 měsíce. Rychle se zapojily do erasmáckýho koloběhu a já se zas naopak opět podívala po Turku očima turisty. V programu nesměl chybět ostrov Ruissalo, Naantali, sauna s koupáním v moři (ač to pro holky znělo zpočátku docela hrozivě, přinejmenším Terezku nakonec finský saunování uchvátilo) nebo prohlídka Turku, tj. především katedrály a hradu. I to počasí až na první den vyšlo – což se hodilo zvlášť proto, že jsme skoro pořád jezdily na kole.

Hned v pondělí ráno nás pak čekala plavba do Stocku – tentokrát denní, jelikož na večer už nebyly levný lístky. Ale nakonec i těch 10 hodin na lodi vydalo za hodně hodně pěknej výlet. A zpátky už jsme se plavili v noci, takže jsme se opět mohli vyspat na těch nejpohodlnějších postelích na světě – v čistě bílých měkkých peřinkách vás do spánku jemně pohupuje moře a do ouška tiše vrčí lodní motory, no jéje…

A samozřejmě nesmí chybět pár fotek ze Stockholmu. Na první je Gytis, jeho litevská a hrozně milá kamarádka žijící ve Stockholmu a Gamla Stan – prostě ideální kombinace. Na další pak část jedné z památek UNESCO – Čínského pavilónu v parku v Drottingholmu, letním sídle švédské královské rodiny, a hlavně kaštany v plném květu. Určitě se vyplatilo s druhou návštěvou Stocku počkat a užít si tu krásu rozkvetlý zeleně, která městu dodala ještě větší kouzlo. No a nakonec foto z cesty zpátky, kde si vychutnáváme západ slunce nad mořem a opatrujeme unavenou Lenku.

Tak to by byly nejaktuálnější novinky a na další si budete muset zase asi nějakou chvíli počkat. Podle současných plánů na červen by jich mělo bejt spousta… Tak mezitím můžete vesele komentovat :-)

Dublin – The Best of Finland

2007-05-10T11:12:00.000+02:00

Mohla bych tu pět sáhodlouhý chvalozpěvy na Irsko, ale stejně bych nikdy nevystihla, jak krásně tam bylo. Tak to shrnu stručně: výlet překonal i ty naše nejskrytější představy – jedinečný počasí, příroda, památky, pohostinnost i pivo, prostě nádhera. A vůbec, nejvýstižnější je asi fakt, že tam dokonce měli ZÁZVOROVÝ SUŠENKY!

Whatever… Forever!

2007-04-30T00:28:00.000+02:00

Tak dneska ale fakt krátce, jelikož za necelých 5 hodin vyjíždíme do Dublinu a ještě nemám ani sbaleno.

Zdá se, že erasmáckej život nabral na plný obrátky a čas letí ještě rychlejc než kdykoliv předtím. Nejen proto, že končí škola a probíhá něco jako zkouškový, jaro je v plným proudu, takže všichni mají spoustu energie a elánu, ale hlavně proto, že se čím dál tím víc lidí loučí a – nadobro – odjíždí…

Mně odjela Gaëlle a už i Magali!!! :’-( Jestli je na erasmu něco negativního, tak je to právě ten šedivej mrak konce a loučení. Nemluvě o těch lidech, který už asi nikdy neuvidím, stejně není fér, když několik měsíců bydlíte se dvěma super holkama, zažijete spolu spoustu věcí a ony najednou zmizí a zůstane jen prázdnej byt. A i když si naslibujem hory doly návštěv, stejně už to nikdy nebude jako to spolubydlení. A co teprve pro ně – vybudovat si od základů novej život, na novým místě a s novýma lidma, pak jako když luskne prsty a všechno je pryč.

Ale zas krásný na tom je, jak jsou ty poslední dny intenzivní – když jsme chodili v 5 ráno po večírku na rozloučenou spát a v 9 zas přišli kamarádi na snídani, jenom abysme mohli bejt všichni až do poslední chvíle spolu…

A jelikož tu za všechny ty měsíce nemám moc fotek lidí, tak to dneska vezmu pořádně i s popiskama. Zleva: Mustafa, já, Ina, Magali, Hector a Gaëlle, za foťákem Christophe, na sobotním pikniku na Ruissalu (ostrov kousek od Turku). A teď už radši honem rychle skončím, jinak ráno nevstanu (jestli vůbec půjdu spát…).

Mezinárodní kuchyně

2007-04-13T14:28:00.000+02:00

Dnes pro změnu výprava za kulinářskými krásami cizích zemí

Dost bylo zápisků z cest, i když bych mohla přidat jeden z Petrohradu. Ale na ten je asi třeba počkat, než se mi všechny podivné zážitky a prožitky z Ruska uleží v hlavě a budu schopná je sesumírovat do aspoň trochu čitelný podoby. Takže protentokrát jsem vybrala několik fotek z různých večeří a cuisine/kitchen party. Teda to se tak úplně netýká té první fotky, kterou jsem ale nemohla vynechat – z exkurze do čokoládovny Fazer. Nakonec se z ochutnávek nevyklubala taková rajská hostina, jak jsme čekali. Oblíkli nás do návleků a koupacích čepic, sebrali nám foťáky a flašky s pitím a zavřeli nás do místnosti se stojanem plným různorodých bonbónů. „Tady ochutnejte kolik chcete, ale nic neberte ven, dostanete dárkovej balíček.“ Ani já nedokážu sníst moc čokolády najednou… :-(

Druhej obrázek bohužel nemá s čokoládou nic společnýho. Jedná se o tradiční finskej velikonoční pokrm mämmi, vyráběnej prý ze sladu a podávanej se spoustou cukru a smetany. Gaëlle chutnal, mě jen první lžička. Podivná tmavě hnědá hmota je natolik hutná, že jsem měla problémy do sebe tu druhou dostat (a to nemluvím o předcházejících dvou hlavních chodech a následujících 5 druzích dezertů). Názory samotných Finů na mämmi se rozcházejí – náš hostitel ho prý pro jistotu nikdy neochutnal.

Jedním z typických ruských jídel jsou pelmeně. Vypadají jako východní variace na tortellini a podávají se s koprem a zalité smetanou. Tyhlety jsem si dala v restauraci a chutnaly výborně, uvidíme, jak to dopadne s těma mraženýma, který jsem přivezla za poslední ruble.

Postupně se dostáváme zpátky do Evropy, tentokráte do Litvy. Na obrázku vidíte přípravu cepelínů, knedlíků plněných mletým masem, který nemají moc daleko k našim chlupatým knedlíkům. Vůbec litevská kuchyně není zas tak odlišná od naší – při jiný příležitosti jsme ochutnali jedno z jejich nejobvyklejších jídel, bramborový placky, ze kterých se vyklubaly trochu nedomyšlený bramboráky (možná to bylo kuchařem, ale bez česneku a majoránky to prostě nemůže bejt ono…).

No, a jelikož jsem docela obklopená Francouzama, to by v tom byl čert, aby se mi nenaskytla možnost ochutnat několik pořádně plesnivých sýrů. Ve Finsku je neseženete (leda za nekřesťanský peníze), takže všichni moji Francouzi permanentně teskní po národním pokladu a veškeré návštěvy z domova náležitě vítají. A samozřejmě zcela právem. Pro mě byl nejlepší ten z kravského mléka… S trochou chleba a sklenkou vína… Ňam, doma by mě nepoznali.

A nakonec zpátky domů – můj neblahý pokus o české buchty. Těsto mi pořádně nevykynulo a málem jsem je připálila… Prý chutnaly, ale rozhodně jsem jim dobrou reklamu neudělala. No, příště se to pokusím napravit :-) Ještě jsem se chtěla pochlubit obrázkem z oběda, který se podával na trajektu – ohromný bufet plný rozmanitých pochutin včetně kaviáru, který jsem poprvé v životě snobsky ochutnala. Ale ještě se ke mně nedostaly fotky, tak třeba někdy příště. A na úplný závěr musím dodat: díky bohu, že už mám kolo a můžu některý kalorie vypotit. Jinak byste mě nepoznali a vrátila bych se jako Bibendum (neboli panák Michelin). :-)

Stockholm !!!

2007-03-28T10:04:00.000+02:00

Ve Stockholmu bylo krásně! Všichni nám říkali, že je to fakt pěkný město, ale skutečnost překonala všechna naše očekávání.

Vydali jsme se na cestu ve čtvrtek večer (páteční finština měla holt zase smůlu), na trajektu jménem Isabella. Nakonec jsme nepořídili cestu tak levně, jak jsem doufala, ale 12 EUR za oba lístky je na finsko-švédský poměry pořád docela málo. Konečně jsem si vyzkoušela, jak to na podobným trajektu funguje – je to ohromnej, devítipatrovej kolos s kapacitou asi 2400 pasažérů + nepočítaně aut, v kajutách má neskutečně pohodlný postele, na chodbách obchody za tax-free ceny, hrací automaty (který stejně jako v celým Finsku najdete na každým rohu). Cesta trvá asi 10 hodin (prý by mohla být rychlejší, ale co by si lidi počali, kdyby je loď vysadila ve 4 ráno) a o věkový limity se nikdo nestará. Dlouhá plavba a hlavně tax-free ceny jsou totiž silným lákadlem pro finskej alkoholismus, takže spousta Finů vyráží o víkendech na tzv. cruise-party aneb 24hodinový pitky. Proto lodní společnosti zavedly věkovej limit až 23 let, ale pokud vypadáte víc jak na 17, nikdo vás nekontroluje.

V pátek ráno jsme se vylodili ve Stockholmu a pustili se do třídenního sight-seeing maratonu. I když bylo první dva dny hnusně (zatímco v Turku prý bylo krásně:-(), město stálo za to. Ne nadarmo se nazývá Benátky severu – rozkládá se na 14 ostrovech, takže jste neustále ze všech stran obklopeni mořem. S Helsinkama se vůbec nedá srovnávat, už jen proto, že v nich těžko narazíte na budovu starší 150 let. Srdce Stockholmu, Gamla Stan, je nejstarší částí plnou úzkých uliček a barevně malovaných měšťanských domů, docela podobnou nejhezčím zákoutím staroměstské Prahy. Na okolních ostrovech se pak rozkládají monumentální paláce, novorenesanční a klasicistní muzea, divadla, hotely, úřady atd. Ještě krásnější musí být Stockholm v létě, kdy se ulice zazelenaj a rozkvetou všechny parky.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat muzea a další památky. Pokud se někdy do Stockholmu vypravíte, doporučuju především Vasa museum (postavený okolo vraku lodi ze 17. století, kterou ve 20. století vylovili a kompletně opravili), Skansen (za hezkýho počasí výlet na celej den – spousta typických švédských chaloupek, v létě otevřených a obklopených ukázkama tradičního venkovskýho života, a severská ZOO – konečně jsem viděla živý soby, losy, medvědy, vlky, rosomáky, vydry, rysy, tuleně a já nevím co ještě), National Museum of Fine Arts (na rozdíl od finský výtvarný historie nevypadají švédský malby jako ilustrace knížek z reálnýho socialismu a hlavně místní muzea spravujou rozsáhlý sbírky umění, například toho, co před pár set lety Švédové odvezli z pozůstalosti Rudolfa II.) a samozřejmě královskej palác. Ještě jsme byli v Nobelově muzeu, ale to možná bylo lepší vynechat – kromě návodu, jak vyhrát Nobelovku, nám toho moc neřekli.

Jediný zádrhele byly s hostelama – rezervovali jsme je na poslední chvíli, takže skoro všechno bylo plný a zbytek byl drahej a daleko od centra. Ale nakonec jsme se rychle naučili, jak cestovat MHD zadarmo a aspoň jsme měli příležitost objevovat krásy stockholmskýho metra – ty nejznámější stanice jsou různě vymalovaný a vyzdobený.

V neděli navečer jsme se vydali zpátky k trajektu a v pondělí ráno štastně dorazili domů do Turku. Ve zdraví jsme přežili i trojí posouvání času a už se pomalu začínáme těšit do Petrohradu... No, a na konec zas posílám jeden obrázek do dalekých španělských krajin :-)

Helsinky, a jak to bylo dál

2007-03-21T11:12:00.000+02:00

Zas jsem se nějakou dobu neozvala, ale dneska vám to vynahradím aspoň délkou článku :-)

Tak si můžu ze seznamu „Co jako erasmák ve Finsku prostě musíte navštívit“ odškrtnout další položku. Do Helsinek jsme vyrazily s Lenkou na víkend – plánovaly jsme cestu stopem a nocleh u člena Hospitality Clubu (docela užitečná organizace). A jaký jsou první zkušenosti se stopem ve Finsku? Poměrně příjemný, stopovalo se dobře, ale jako vážnej problém se ukázala zima. Přece jen asi budeme muset ještě chvíli počkat.

Jinak Helsinky jako město mě nijak moc nenadchly (i když hlavní vinu na tom asi nese počasí – v pátek a v sobotu pršelo/foukalo/snad i sněžilo a bylo zataženo a mlhavo). Připadaly mi jako cosi mezi Libercem a Prahou přetvořený po finským způsobu. Dobře, mají katedrálu. Je velká. Je hezká. Je bílá. Na náměstí se tyčí celkem monumentálně. Vede k ní spousta schodů. Ale na hlavní město je to všechno pořád nějak málo.
Naštěstí jsme v neděli vyrazili spolu s dalším členem HC na blízký ostrov Suomenlinna, kde stojí zbytky původních Helsinek a opevnění města. Ale především nám konečně vysvitlo sluníčko a zase se ukázalo jaro. Tak jsme se mohli brodit tajícím sněhem a zablácenou trávou až na pobřeží, kde se nám konečně otevřel výhled na širé moře. A skalnaté pobřeží stálo za to – připomínalo velrybu z Auschmittie. Čímž si u mě Helsinky napravily reputaci a názorně se ukázalo, že Finsko je opravdu především o přírodě.

A když už jsem u těch zvířátek, tady posílám helsinský pozdrav Martince i všem současným krotitelům divoký modřanský zvěře. Ještě bych měla dodat, že i když mě Helsinky zrovna neuchvátily, rozhodně jsem na ně nezanevřela. Příští pátek se chystáme zas. Tentokrát se studentskou unií, která organizuje výlet pro erasmáky. Hlavním lákadlem je exkurze do čokoládovny Fazer (v ČR prodávaj například Geishu), kde prý budeme mít možnost sníst tolik čokolády, kolik zvládnem!

No a co se dělo dál? Přišlo jaro v plný síle a zase rychle odešlo. A když už sníh nechce zmizet sám, rozhodli jsme se mu pomoct. Nakonec se náš zásah ukázal jako účinnej, protože počasí se zase zlepšuje. A já opět začínám shánět kolo. Jestli neuspěju u Němců odjíždějících domů na jarní semestr, snad něco seženu za týden u policajtů, kde prý budou dražit starší exempláře, vyřazený ze služby (pořád mám na mysli kola).

Tak to by bylo asi pro dnešek všechno, příště se můžete těšit na (snad) zajímavější reportáž ze Stockholmu. A když se doopravdy budete těšit, tak ji třeba i napíšu. ;-) A ještě na závěr: bazalka pořád žije a dokonce se má k světu!

Jaro je tu!

2007-03-04T19:19:00.000+02:00

Aspoň doufám, že už se ty dvacítkový mrazy nevrátěj. I když to občas byla celkem legrace...

Včera jsme byli na výletě v Raumě, což je sice moc pěkný město s malebným přístavem a historickým centrem plným dřevěných baráčků, který je dokonce na seznamu památek UNESCO…, ale ten jarní vzduch byl na něm stejně nejhezčí. Když jsme ráno odjížděli z Turku, bylo zataženo a poprchávalo, ale o 90 km dál už svítilo a hřálo sluníčko a nepřestalo celej den. Když jsem zavřela oči, s troškou fantazie jsem si připadala jako v Salobreni…

Jak už jsem psala minule – s přicházejícím se jarem se hned líp cestuje a taky už máme na čase, abysme vůbec stihli navštívit všechno, co máme v plánu. Takže Rauma bylo jen takový zahřívací kolo. Příští tejden chystáme Helsinky, pak Stockholm, Petrohrad, pobaltský kolečko po Estonsku, Litvě, Lotyšsku, chtělo by to i něco z Finska – Laponsko a oblast jezer, a celkem vážně uvažujeme o Dublinu – jedna cesta od 700 Kč i s poplatkama, no neberte to? :-)

P. S. pro Modřáky: Co takhle zabudovat do bytu saunu? Dokonce mě napadlo ideální umístění – místo toho našeho virtuálního balkónu. Dokonce by ani nemusela bejt závěsná, jelikož sousedi by tu traverzu v obýváku asi přece jen neocenili…

Po dlouhé době se opět hlásím ze zimního Finska

2007-02-26T00:45:00.000+02:00

Ani nevím, jak se to seběhlo, že jsem nic nenapsala víc než dva týdny… Čas tu běží až děsivě rychle, vůbec nechci myslet na to, že už tu budu třetí měsíc, takže skoro v půlce! Na druhou stranu už na konci druhýho měsíce nepřichází takový množství úplně nových zážitků a jednotlivý dny se začínají zacyklovat, takže je můžu hezky zhruba shrnout pár fotkama. Mimoto ve škole končí první fáze semestru a už mám za sebou dva úspěšně uzavřený kurzy :-)

Opuštěný Moominworld – na ostrůvku, kam jsme po moři došli během odpoledního výletu do Naantali, lázeňského městečka, vzdáleného několik kilometrů od Turku. Moominworld je něco jako Disneyland pofinsku. Atrakce, za kterou se v létě platí vstup kolem 10 EUR… Naštěstí je přes zimu zavřený (ale přístupný) a Moomini kdesi schovaní. Takže jsme využili šance a prozkoumali jsme poloprázdný areál zadarmo. Kdybyste si náhodou nebyli jistí – Moomini jsou podivné pohádkové kreatury stvořené Finkou Tove Janssonovou, na které jsou tudíž hrdí všichni Finové.

Jedna z nejzajímavějších typicky finských činností – saunování spojené s koupáním v ledovém moři. Nejlíp se člověk cítí krátce po vylezení z vody, když si tělo rozmyslí, že je mu vlastně teplo, a tak může v mrazivým odpoledni postávat v plavkách na mořském břehu a obdivovat okolní ostrovy. Nebo se válet ve sněhu, padat na ledu… Ani samotný „plavání“ v moři není vůbec špatný – víc než studená voda spíš vadí pocit, že se v ní nemůžete moc hýbat. No a pak se vrátíte zpátky do sauny, kde trénovaní Finové pořád přilejvaj vodu na kameny, krásně se vám zamotá hlavička a začnete se vznášet… :-)

A pro tentokrát poslední fotka - z jednoho z mnoha karnevalů. Překvapilo mě, jak nápaditý kostýmy se některým lidem podařilo vyrobit. Jen na týhle jedný fotce se sešla Pipi Dlouhá Punčocha a Beruška s Námořníkem v bouři a Mrtvou nevěstou. Ovšem po třetím karnevalu v téměř jednom týdnu už byli všichni otrávení s vymejšlením nových a nových masek, takže další se asi hned tak konat nebude. Namísto karnevalů a večírků bych ale stejně radši jaro – abysme konečně mohli vyrazit někam dál než za hranice Turku... Abysme mohli zůstat venku víc jak hodinu a nezmrznout.

Moře, kachny, blikátka a pohádkový hrad

2007-02-07T15:45:00.000+02:00

Dochází mi čas a inspirace na nějaké tématické fotostory, takže dneska přikládám výběr z fotek, který jsem za ten (už!) měsíc pořídila na různých procházkách po Turku.

Ta první je, myslím, hned z druhého dne ve Finsku. Fotila jsem náměstí, neboli Kauppatori (tržiště), ale zajímavější jsou asi ty blikátka, co svítěj té paní uprostřed z tašky. Finové jsou totiž na zimu a tmu připravený po všech stránkách. Choděj tu ověšený malýma reflektorama různých tvarů, aby je všechna auta a kola včas viděla.

Další fotka je z přívozu, který na řece funguje, i když je jinak celá pokrytá ledem. Pro místní opeřence se tak vysekaná cesta stává jediným přístupem k vodě. Z pohybujícího se přívozu mají hroznou zábavu a evidentně soutěží, kdo se nechá dřív přejet.

Tak z hradu tady toho sice moc vidět není, ale aspoň se můžete podívat, jak vypadá zima – co vím, tak po všech těch kalamitách máte všude zase skoro jaro:-) Jinak celkově mají ve Finsku asi tak 7 hradů, z čehož tři jsou zříceniny a další ve Vipuri (Vyborgu) už dneska patří Rusku.

A nakonec dokumentace naší druhé a úspěšné výpravy k moři. Ukázalo se, že to k němu máme jen asi 20 minut z domu. I když opět – moc jako moře nevypadá. Romantický výhled do dáli, kde se na horizontu hladina spojuje s oblohou, tu asi nenajdete, ale zase se dá, když pořádně namrzne, chodit pěšky z jednoho ostrova na druhej. :-)

Pár lidí a oken

2007-02-05T02:00:00.000+02:00

Minule jsem se nějak rozepsala, tak dneska jen stručně.

Zatím jsem tu ještě skoro nepsala o lidech, tak to zkouším aspoň trochu napravit. Na první fotce máte Magali, Lenku, spoluerasmačku z FHS a z Prahy, a mě, abyste třeba náhodou za ten půlrok nezapomněli, jak vypadám. Mimochodem, tak nám přece jen dorazila třetí spolubydlící – Gaelle, pro změnu Francouzka.

A tohle je naše kolej focená z erasmácké strany. A abych to vzala popořadě… :-) Šestý patro zleva pokoje Čecha Lukáše, Turka Mustafy a Američana Jonathana, ve druhým patře bydlí Angličanky Jenny a Fiona a ještě jedna, jejíž jméno si nepamatuju (viděla jsem je jen jednou a mluvily strašně rychle), a přízemí je naše: Magali, Gaelle a já. Pak tu bydlí ještě jeden pár z Polska (ale ne na naší straně) a zbytek jsou – aspoň co vím – Finové.

P. S.: Mezitím, co jsem tenhle příspěvek napsala a než se mi ho povedlo dát na net, jsem zjistila, že se v 6. patře nachází další pokoj erasmaček. Ale z nich znám jen jednu slečnu a vlastně ani nevím, jak se jmenuje a odkud je.

Yks olut, kiitos!

2007-01-31T00:14:00.000+02:00

Neboli dvě lekce erasmácko-finské kultury…

Ve Finsku velice rychle zjistíte, že vám v každodenním životě bohatě stačí angličtina. Pokud chcete být na Finy milí, naučíte se moi moi (ahoj či dobrý den), kiitos (děkuji) a případně anteeksi (promiňte). A pokud chcete vypadat jako rodilý Fin (a nejste zrovna snědý Španěl), zapamatujete si ještě joo (čti jó – překládat snad ani nemusím), ei (ne) a tottakai (samozřejmě). S tím už můžete zapůsobit skoro v každé situaci, zvlášť třeba v obchodě, když navíc platíte kartou Nordea.
Jediným důvodem, proč se učit finsky, je tak jen vlastní zájem. Do začátku vám můžou pomoct třeba kurzy finštiny (například Survival course for exchange students – Kurz přežití pro výměnné studenty). Finština samotná není tak těžká, jak se zdá – výslovnost je podobná češtině, gramatika vypadá logicky, nemá členy ani nerozlišuje rody. Jenom slovíčka se učí celkem těžko – nepodobají se žádnému evropskému jazyku a člověk si je nemá podle čeho pamatovat. Tak uvidíme, jak dlouho mi motivace vydrží… (Podle toho, jak na tom jsou erasmáci, kteří tu jsou od minulého semestru, se bojím, že moc dlouho ne.)

A mimochodem – věta v nadpisu znamená „prosím jedno pivo,“ čímž se dostávám k druhé lekci. A k tomu, kde se na fotce vzal tácek Staropramenu. Jednoduše. Našla jsem ho v klubu, kde čepují irské pivo a kam jsem přišla s partou Francouzů a dvěma Rusama na finský jazz… Českého piva se tu jinak prodává hodně, ale je mnohem dražší než finské, které je i tak pekelně drahé. Obecně je tu pivo daleko slabší než v Čechách a spolu s ciderem je to jediný alkohol, který můžete koupit v normálních obchodech. Všechen tvrdší drží pod palcem státem spravovaný řetězec Alko. V hospodách a barech je pivo samozřejmě taky poměrně drahé, a proto se většina erasmáků každou středu stahuje do klubu Onnela, kde dostanete půllitr za euro – pokud seženete speciální kartičkou na jméno. Ani nemusíte mít svoji vlastní, ale někdy je pak potřeba přesvědčit barmana, že se opravdu jmenujete Sebastian.

Kataraistentie 1 D 72 C

2007-01-24T00:06:00.000+02:00

Aneb můj pokoj a náš byt...

Ať už vejdete do jakéhokoliv studentského pokoje v Turku, narazíte pokaždé na totožný nábytek poněkud nemocničního vzhledu. Pokoje zahraničních studentů většinou vypadají docela stroze, ale dojem aspoň trochu zlepšuje pár přivezených fotek, Starting Package (aneb balíček nejnutnějšího vybavení do začátku) a různorodé úlovky z různorodých sekáčů (plakát na stěně - 0,5 EUR, povlečení - 3,5 EUR, ještě tak někde objevit koberec...).

Velkou výhodou jsou spolubydlící Finové, protože s sebou mají - logicky - spoustu užitečných věcí od rychlovarné konvice po pračku. Ale já jsem ráda za svoji Francouzku Magali :-)

A pro velký úspěch opět jedna soutěžní otázka: V květináči na parapetu je bazalka. Koupila jsem ji asi před týdnem a ještě žije. Jak dlouho bude trvat, než Elišce bazalka umře? Kdo si tipne nejpřesněji, má u mě... něco k jídlu.

Katedrála

2007-01-19T00:19:00.000+02:00

Není tu pořád jen tma! :-)

Abyste viděli – jak krásně bylo třeba zrovna včera. Ale jinak na obrázku je samozřejmě katedrála, Turun tuomiokirkko, středobod finského náboženství a vlastně i samotného Turku. Postavená byla ve třináctém století a jak už to u katedrál bývá, párkrát prošla ničivým požárem a stala se posledním útočištěm mnoha známých i neznámých osobností. Ovšem více o historii katedrály i o samotném Turku si můžete přečíst na stránkách

http://www.turku.fi/Public/default.aspx?contentid=22279&nodeid=8726.

Snad jen ještě doplním, že hned za ní začíná univerzitní kampus – nejdřív budovy Åbo Academi a pak Turun Yliopisto (aneb moje Univerzita v Turku).

A na závěr - soutěžní otázka: Jak se fotí katedrály, aby byly na obrázku celé a nepadaly?

Polední slunce v Turku

2007-01-13T13:13:00.000+02:00

Posílám první fotografický pozdrav do Čech!

Doufám, že na tomhle blogu občas najdete něco zajímavýho nebo si na mě aspoň vzpomenete a třeba i zakomentujete...

První fotka je z minulé soboty, kdy jsme se vydali hledat moře. To jsme sice nenašli, jelikož je ho vidět jen kousek a to ještě jenom z přilehlých ostrovů, ale zato se nám poprvé ve Finsku ukázalo sluníčko. I když tady to s ním vypadá celkem bledě... Ovšem dneska se asi na žádnou výpravu nepůjde, protože všichni vyspávají včerejší Welcome Party :-)